Ještě jednou do Skandinávie, aneb to, co jsme vynechali

Sedíme ve vlaku z Brna do Olomouce, protože to počasí už přestává být vtipné.  Domů jsme s přestávkami jeli 3 dny. První den jsme navštívili Oslo a tam jsme opakovaně zmokli.  Pak jsme se zastavili v Trelleborgu a opakovaně jsme zmokli. Cestou a na všech čůracích zastávkách většinou pršelo. Také v Brně pršelo, výjimečně chvilku, co jsme jeli ze Zvonařky na hlavní nádraží přestalo, ale určitě nás přešel nápad jet z Brna do Olomouce po vlastní ose... Nyní tedy doufáme, že v Olomouci bude jen přeháňka.  Ale aby to neskončilo takto uplakaně: Norsko je nádherné,  jsme rádi, že jsme to viděli na vlastní oči a že jsme se svěřili do rukou odborníků, protože tato drsná krajina nenabízí svá bohatství zadarmo a je potřeba si pořádně máknout a trochu vystoupit ze své komfortní zóny. 

Poslední cyklotrasa po Norsku by bývala byla úplně nejvíc nejlepší, pokud by většinu cesty nepršelo.  Zpevněné cesty jsou za sucha super, ale za deště je všechno od písku, jak celý cyklista, tak i jeho oř. Trasa vedla převážně z kopce a většinu času podél vody. Skanzen s kostelem jsme si prohlédli během obědové pauzy, kdy jsme pomalu rozmrzali a do prstů u nohou se začal vracet cit. V kempu se probudilo sluníčko, takže jsme měli značně smíšené pocity. Byly jsme rádi, že je aktuálně nádherně, ale vadilo nám, že to nepřišlo ještě cestou, kdy jsme mrzli a mokli. Na nedaleké dva kostely jsme se šli podívat už raději pěšky, aby se počasí zase nepokazilo. Zítra nás čeká procházka po Oslu a potom už odjezd domů. Nebudu tedy pravděpodobně psát denní záznamy, ale jen souhrnný report až na konci cesty.

Včera to vypadalo, že kvůli počasí už kola nevytáhneme, ale ráno se to malinko vylepšilo a tak jsme vyrazili podél železniční trati na nejvýše položené norské nádraží.  Kromě trati se cestou daly obdivovat i různé další zajímavosti, třeba dřevěná visací lávka přes řeku.  Cestou jsme kromě panoramat také viděli ledovec. Byl sice až za jezerem, ale byl tak velký, že to vůbec nevadilo. Na nádraží byl ve vzduchu mezi budovami vagón a také šlapací drezína. Dnes jsme zmokli jen cestou k nádraží a odpoledne při nakládání kol do vleku...

Budíček byl dnes velmi brzy a navíc jsme opouštěli kemp a přesouvali se na jih. Po třech hodinách jízdy autobusem jsme se nemohli dočkat, až vyjedeme na kole, i když jsme věděli,  že nás čeká minimálně hodina prudkého stoupání.  Sluníčko se dnes opravdu snažilo, takže panoramata byla opravdu nádherně vidět.  Oběd jsme si namazali u jezera, které bylo skoro v nejvyšším bodě dnešní trasy. Cestu dolů nám pro jistotu zpestřila menší průtrž, ale než jsme dojeli dolů, zase jsme uschnuli. Bohužel místní zpevněné cesty za deště značně špiní kolo i jezdce, takže jsme na závěr museli kolo vysvobodit z nánosu písku. 

Dnešní den byl po týdnu konečně letní. Vyrazili jsme ještě v oblačném počasí, ale sluníčko se brzo probojovalo skrz mraky a odpoledne bylo vyloženě nádherně.  Trasa vedla často nahoru, občas i dolů, jen po rovině skoro vůbec. První delší a prudší klesání odhalilo, že zadní brzdy, byť letos měněné, už jsou zralé na výměnu, takže jsem cestou udělal drobnou údržbu a kovový zvuk zase rychle zmizel. Dnešní dlouhé stoupání bylo proti včerejšku o malinko méně příkré, ale baterka se opět musela v půli kopce měnit.  Nahoře jsme si kromě občasného sluníčka užili spoustu výhledů na zasněžené vrcholky i jezera v údolí.  Během sjezdu k jezeru již sluníčko získalo převahu.  A poslední dva kilometry ke kempu jsme projeli skrz lokální, ale intenzivní přeháňku, takže ani dnes to nebylo úplně bez deště. 

Start dnešní plánované pěší tůry se kvůli počasí opozdil a protože naše turistické boty jsou všechno možné, jen nejsou ani trochu vodotěsné, rozhodli jsme se neriskovat a raději jsme vyrazili na malý okružní výlet kolem kempu na kole. Výlet byl sice krátký, ale vydatný. Po sjezdu do nejnižšího bodu trasy jsme si ještě v klidu prohlédli dřevěný kostel a potom jsme 10 km stoupali do strmého kopce, navíc převážně po šotolině, kde nejspíš jezdí častěji lyžaři než cyklisti. Nahoře jsme obdivovali malé dřevěné domečky.  A v dáli jsme se kochali pohledem na blížící se déšť, který nás intenzivně kropil většinu cesty z kopce dolů.