Ještě jednou do Skandinávie, aneb to, co jsme vynechali

Dnes už si sluníčko vzalo dovolenou, takže žádné koupání v moři nečekáme, spíš jen nějaké mlýny,  opuštěnou krajinu podél moře, další mlýn, tentokrát s restaurací, kde se kromě oběda dá přečkat i bouřka,  potom ještě jiný mlýn, nějaké to kamení,  a ještě další kamení, tentokrát vytvarované mořem do nádherných útvarů,  a kdyby toho nebylo málo, tak ještě mlýn... Ideální čas zakotvit v nějakém kempu, třeba u fotbalového hřiště.  Tak snad ráno nemají trénink moc brzo...

Druhý slunečný den v řadě, dokonce tak slunečný,  že se během cesty stihla nabýt powerbanka ze solárního panelu.  Na ostrově Öland jsme dnes projeli jeho jižnější půlku a to, co tu vidíte na každém kroku, jsou zejména větrné mlýny a spousta kamenných zdí či jiných staveb. To ale nebylo to nejpodivnější, co jsme potkali: hned na první zastávce přijela větší skupinka švýcarských cyklistů a mezi nimi další lehokolový tandem (Pino). Když jsme se dostatečně pochlubili svými stroji, byl čas zase hledat něco k jídlu, což jak už mnozí tušíte, bývá ve Švédsku občas problém. První restaurace byla zrušená už léta, druhá otvírá až večer a poslední záchrana byla jakási prodejna sladkostí, ze které se vyklubala kavárna. Sandwich a zákusek s kávou nás zasytily a mohlo se pokračovat na dva zámky, z nichž první už roky není asi úplně obyvatelný a ten druhý je docela dobře schovaný v královské zahradě se vstupným... Dnešní ...

Po včerejším úprku před deštěm jsem se nějak vyčerpal, takže jsem odpoledne usnul únavou. Protože pořád poprchávalo, vzali jsme si chatičku, abychom se trochu vysušili. Ráno jsme vyrazili společně s jedním švédským párem cyklistů, kteří kvůli počasí včera vůbec nevyjeli. Cestou mě nejvíc zaujaly staré traktory, zaparkované podél cesty. Bylo jich tam cca 20. Jediná restaurace cestou naštěstí fungovala, i když jsme měli původně pocit, že jsme vylezli někomu na privátní zahradní párty.  Zakecali jsme se s těmi stejnými cyklisty, které jsme potkali ráno u kempu, takže kromě pizzy jsme stihli i kafe se zákuskem a dokonce se nám stihla nabít baterie skoro do plna. V Kalmaru jsme okukovali místní zámek na ostrově,  ale dovnitř jsme nakonec nešli, čekal nás ještě přívoz na ostrov Öland. V kempu jsme stihli i koupání v moři, ale tradičně je zde tak málo vody, že tu někdo šel vodou s jezevčíkem na vodítku a i ten jezevčík dosáhl na dno.

Některé dny jsou slunečné a jiné zase deštivé. Pršet začalo už večer a tím pádem i cesta na vzdálený záchod byla ještě náročnější. K ránu sice pršet přestalo, ale zase nás vzbudily vrány, které křičely na lišku, jež nám kradla pytlík s odpadky. Tím pádem jsme dnes vyrazili docela pozdě. Výjimečně jsme dnes dorazili k restauraci, která byla tam, kde ji mapa slibovala a byla nejen otevřená, ale měli dokonce výhodné polední menu. Dali jsme si místní specialitu Arontorps kroppkakor med grädde & lingon (bramborové koule plněné mletým masem se smetanou a brusinkami). Kombinace dost divoká, ale bylo to výborné.  Odpoledne už následoval jen závod s deštěm, takže kromě jedné pobořené pevnosti s dělem  jsme nikde už nestavěli a vše jsme si jen letmo prohlédli za zběsilého šlapání. 

V sousedství kempu je trolí les. Sice z některých obyvatel lesa šel i strach, ale na kvalitu spánku to nemělo žádný vliv, pouze se ukázalo jako nebezpečné chodit v noci na záchod bez navigace. Než jsem našel náš stan, tak se mi na noze udělaly puchýře a noc už pomalu končila... Odpočinkový den jsme začali na lodi, což se nakonec ukázalo jako ideální způsob prohlídky města a přilehlých ostrovů.  Dokonce jsme zašli do námořního muzea (na oběd) a po procházce krásným ale rozpáleným městem  jsme zase vyhledali naši loď, aby nás zavezla do kempu.

Dnešní noc byla klidná, protože naše stanové místo bylo celkem osamocené a přitom hned vedle kuchyňky a s vlastním stolem. Celý den bylo nádherné počasí a cesta se klikatila zejména mezi lesy, jezery a občas i kolem moře. Trochu krize byla s obědem, protože už podle mapy to vypadalo, že první restaurace budou až po ujetí 50 km. Bohužel v neděli byla jak restaurace, tak i sousední pizzerie zavřená a nebýt nedaleké benzínky, tak dnes neobědváme. Průjezd několika ostrovy ke kempu, který také zabírá jeden celý ostrov, nás ujistil, že zde můžeme strávit i zítřejší odpočinkový den. I když se předpověď počasí o žádném dešti nezmiňuje, občasné zahřmění nás motivovalo k rychlému zabydlení se a o 10 minut později už mohu psát dnešní hlášení za zvuků dopadajícího kapek na stěny našeho stanu.

Obavy z náročné noci se nenaplnily, trochu mi pomohly špunty do uší, ale zejména míra hlučnosti Švédů výrazně zaostala za naším očekáváním. Ráno nám soused navíc půjčil stoleček a židličky, takže jsme si snídani vychutnali víc než včerejší večeři v trávě, teda spíš na písku. Slunečné počasí se dnes vydařilo a protože nemusíme spěchat, zastavovali jsme cestou častěji a fotili jsme zajímavé objekty. Sice jsme většinu trasy jezdili dál od pobřeží, moře se jednou za čas objevilo a pokaždé to vypadalo nádherně.  Místní zříceniny jsou zatím spíš menšího rozsahu, ale i tak stojí za zastavení a chvíli rozjímání.  Často stíháme fotit i za jízdy a ani moc nevadí, že se do záběru dostane řidič. Dnes jsme ujeli kratší úsek než včera a díky počasí jsme tedy mohli v kempu také relaxovat u tradičně studené vody Baltu.

Dnešní počasí už nebylo úplně dovolenkové, sluníčko vykouklo jen na chvíli a většinu cesty jsme měli zamračeno, naštěstí bez deště a také bylo docela teplo. Kromě pobřeží vedla cesta i osadami obklopenými nezničenou přírodou a čas od času se našla i nějaká zajímavá scenérie.  Na oběd jsme váhali mezi pizzou a o dost dražším lososem. Hádejte, co zvítězilo.  Odpoledne se zvedl jak vítr, tak i kopečky, které jsme museli překonat, takže jsme byli celkem vděční za mnohem menší zříceninu hradu, než jsme původně čekali.  Tento víkend bude náročný, podobně jako loni ve Finsku, tak i zde probíhají touto dobou svátky Midsummer. Švédové sice tolik nechlastají (aspoň zatím se hodně drží), ale slaví se všude do rána a tím pádem jsou nejen všechny turistické lokality plné lidí a hlasité hudby, ale i ceny ubytování jsou automaticky dvojnásobné. 

Včera jsme šli spát v Polsku, ale ráno jsme se probudili už ve Švédsku.  Protože se tento blog o naší cyklo dovolené jmenuje Skandinávie 2023, tak teprve dnes ráno nám tedy dovolená začala.  Už i brzká snídaně v liduprázdném městě byla neskutečně prosluněná. Počasí je prostě nádherné, deště zůstaly v Polsku, moře je krásně ledové, ale koupat se v něm dá (dnes opakovaně vyzkoušeno). Pláže jsou bílé, až z toho bolí oči.  A všude tolik pěkných zákoutí. Dnes ani nebudu dávat fotky s jídlem, protože těch fotek už je zde i tak moc. A na závěr ještě veselá příhoda z kempu: po zaplacení všech poplatků za stan a osoby nám řekli, že sprcha se platí zvlášť a pak nám už jen ukázali východ z kempu a poslali nás stanovat do lesa za kempem. Když jsem se z lesa vrátil s dotazem, jestli se opravdu nespletli, že jsem platil za kemp, ne za stanování v lese, které je ve Švédsku zdarma, tak mi prozradili, že si mohu vlast...

První dnešní etapa byla opět hlavně o překonávání vzdáleností. Sice občas něco zajímavého vykoukne, ale bylo toho poskrovnu.  Ani oběd u hladového okna nic zajímavého nepřinesl.  Zato večer se situace výrazně zlepšila a kromě dvou objížděk a jednoho pádu se hlavně do trasy zapojily přívozy. Nejdříve jeden drahý německý, a po překročení polských hranic, druhý úplně zdarma.  Na závěr dne jsem ještě nerozuměl instruktáži slečny pokladní, takže mi nakonec k jizdence přidala zdarma i větrník, že se podle něj o mě postarají místní pracovníci...