32. den: Cyklostezka Peer Gyntvegen

Dnes jsme vyrazili do kopce za mírného deště a o panoramata nebylo nouze.
Občas se sice na cestě objevilo nějaké stádo, ale jinak tu kromě cyklistů bylo minimum lidí. 
Poblíž cesty se párkrát objevily domečky s trávníkem na střeše. 
Jediná příležitost k obědu byla kavárna, kde jsme si objednali vaječnou amoletu. Sice jsme na ní dlouho čekali, ale byla výborná. 
Dokonce se nás kuchař přišel zeptat, jestli nám chutnalo a omlouval se, že mu to tak dlouho trvalo.
Následoval rychlý sjezd, kde jsme se tak nechali unést, že nám rozpálený ráfek způsobil prasknutí duše. 
Na konci sjezdu ještě čekala nádherná rokle.
Podle ní jsme hned věděli, že jsme minuli autobus a musíme se kousek vratit do prudkého kopce.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

1. den: Vysoké Mýto - Jičín

Obrázek
Dnes ráno jsme si v Mýtě vyzvedli kolo a vyrazili jsme na naše další putování. Cílem byl Jičín, který je v půli cesty do Česko-Německo-Polského trojmezí. Cesta se dost vlekla, protože jsme celou dobu bojovali s protivětrem. Díky pozdnímu startu jsme na oběd dorazili ještě celkem svěží.  Po výborné rybě se chvíli nálada zlepšila, ale už poblíž Hradce Králové se začala objevovat trudomyslnost a kolem osmdesátého kilometru už došly i síly, takže zmrzlina v zahradnictví byla jasná volba. Majitel byl navíc spřízněná duše, protože také rád cestuje na kole, takže když se dozvěděl, kam jedeme, zmrzliny nám daroval.  Po příjemné výměně cestovatelských zážitků se nám jelo výrazně veseleji a jako bonus jsme minuli intenzivní déšť kolem Jičína. 
Další informace

Návrat domů

Obrázek
Sedíme ve vlaku z Brna do Olomouce, protože to počasí už přestává být vtipné.  Domů jsme s přestávkami jeli 3 dny. První den jsme navštívili Oslo a tam jsme opakovaně zmokli.  Pak jsme se zastavili v Trelleborgu a opakovaně jsme zmokli. Cestou a na všech čůracích zastávkách většinou pršelo. Také v Brně pršelo, výjimečně chvilku, co jsme jeli ze Zvonařky na hlavní nádraží přestalo, ale určitě nás přešel nápad jet z Brna do Olomouce po vlastní ose... Nyní tedy doufáme, že v Olomouci bude jen přeháňka.  Ale aby to neskončilo takto uplakaně: Norsko je nádherné,  jsme rádi, že jsme to viděli na vlastní oči a že jsme se svěřili do rukou odborníků, protože tato drsná krajina nenabízí svá bohatství zadarmo a je potřeba si pořádně máknout a trochu vystoupit ze své komfortní zóny. 
Další informace