Ještě jednou do Skandinávie, aneb to, co jsme vynechali

Dnes byl odpočinkový den s vyhlídkovou plavbou po fjordu. Tedy ne tou lodí, co je na fotce, jen vyfocený fjord je správný.  Nejzajímavější byl vodopád Sedm sester. A jejích nápadník s obrysem lahve alkoholu uprostřed.  Fotek máme mnohem více, ale žádný obrázek to prostě nezachytí. Krátkou odpolední etapu na kole jsme vynechali a místo toho jsem provedl údržbu kola, aby bylo připraveno na další náročnější trasy.

Dnešní etapa byla kvůli počasí změněna. Vydali jsme se co nejdál od míst, kde měly být nejsilnější deště.  Cestou jsme u jednoho trola doplnili zásoby, abychom měli něco k jídlu.  Sice jsme opět vyjeli poslední, protože nikdo další nemusí kolo seskládávat z více dílů, ale díky nízkému odporu vzduchu jsme brzy v silném protivětru začali ostatní účastníky dojíždět.  Národní park Rondane se nachází v malebném údolí, kde jezdí auta jen za poplatek a klidně se zde pase skot. Tedy jen do doby, než ho vyplašíme. Dostali jsme instrukce, že zejména na krávy je dobré mluvit, aby o nás věděly a neplašily se, jenže tandem nikdy neviděly, takže se děsily dost často.  Oběd jsme si zakousli u staré turistické chaty, která byla ale spíš muzeum, než nějaký zdroj jídla.  Naštěstí jsme si něco přivezli a tak jsme po jídle mnohem radostněji odolávali větru, dešti i kroupám. Byť byla trasa celkem krátká, použili jsme dvě baterie, abych...

Počasí je v Norsku opravdu krásně norské. Dnes byla plánovaná horská etapa za deště a příjemných třech stupňů. Zvažovalo se odložení této cesty na jiný den, ale sněhové přeháňky předpovídané na zítřek zněly ještě náročněji, takže se jelo. Bohužel byla viditelnost dostatečná, abychom museli stále zastavovat a fotit panoramata. Když už jsme měli mokré obě ponožky v našich sandálech, začalo se lehce oteplovat, ale déšť vydržel až do odpoledne. Díky tomu byly četné vodopády opravdu vydatné.  Přežili jsme a stálo to zato. Jo a pokud se divíte, kde je fotka oběda, tak není, protože ani oběd nebyl. V dešti a zimě jsme to oželeli a až se konečně déšť na chvíli odpoledne uklidnil, snědli jsme rychle kousek salámu s krajícem chleba.

Dnes jsme vyrazili do kopce za mírného deště a o panoramata nebylo nouze. Občas se sice na cestě objevilo nějaké stádo, ale jinak tu kromě cyklistů bylo minimum lidí.  Poblíž cesty se párkrát objevily domečky s trávníkem na střeše.  Jediná příležitost k obědu byla kavárna, kde jsme si objednali vaječnou amoletu. Sice jsme na ní dlouho čekali, ale byla výborná.  Dokonce se nás kuchař přišel zeptat, jestli nám chutnalo a omlouval se, že mu to tak dlouho trvalo. Následoval rychlý sjezd, kde jsme se tak nechali unést, že nám rozpálený ráfek způsobil prasknutí duše.  Na konci sjezdu ještě čekala nádherná rokle. Podle ní jsme hned věděli, že jsme minuli autobus a musíme se kousek vratit do prudkého kopce.

Dnešní den nám skončilo individuální putování, protože cca ve 4 hodiny ráno nás vyzvednul autobus a nyní se již o naši dovolenou postarají odborníci.  Trasu na první cyklo vyjížďku nám zpestřila zastávka v Lillehammeru, kde jsme se jednak museli podívat na místní skokanské můstky a pozorovat několik odvážných skokanů.  Dále jsme si prošli místní skanzen, a několik navazujících expozic místního muzea, včetně poštovního vlaku, nebo dalších poštovních vozů.  Počasí je zatím krásně norské, takže jsme plní očekávání, jak dopadne zítřejší vyjížďka. 

Dnešní ranní déšť bohužel nepřestal a tak jsme balili stan poprvé úplně mokrý a doufáme, že se nám ho odpoledne podaří usušit.  Cestou jsme více či méně mokli prakticky pořád, takže to byl spíš přesun, než že bychom si to nějak extra užívali.  Aspoň jsme zjistili, proč kempy v Strömstadu jsou tak drahé a že to nebyl úplně špatný nápad tam nakonec nenocovat. Přítomnost pouťových atrakcí nesliboval úplně klidnou noc, takže jsem rád, že jsme včera spali v klidném málem kempu jen o hodinu jízdy dál.  Kdyby bylo trochu lepší počasí, asi bychom si cestu trochu natáhli a navštívili pár zajímavých míst, takto jsme prostě jeli, co to šlo déšť, nedešť.

Konečně slunečné ráno. Moc jsme nemuseli spěchat, takže jsme se balili s rozvahou a cestou jsme občas i zastavili na nějakou tu fotečku. Příjezd do "obědové" destinace již samotnou intenzitou dopravy dával tušit, že tady bude turistů víc, než bychom chtěli.  Nádherný výhled je na jednu stranu super, ale hladového by spíš zasytila pořádná porce jídla aspoň za trochu běžnou cenu. Chuťově to byl naprosto delikátní předkrm, jen ta cena odpovídala několika chodům rodinného oběda.  Ještěže jsem se musel soustředit na jízdu kvůli velkému provozu a spoustě zajímavostí kolem cesty, a tím pádem jsem na kručící žaludek rychle zapomněl. Dnes bydlíme opět na ostrově, ale poprvé je to ostrov, který po jeho cca kilometrové silnici stihnete projít za pár minut. Toto je fotka z kopce na konci ostrova, kde vlevo hned za těmi stromy je začátek ostrova s příjezdovým mostem.